Čtvrtek, 21 března, 2024
HomeRady a TipyŽehlíme již několik staletí

Žehlíme již několik staletí

Žehlička dnes patří mezi běžné domácí spotřebiče a nejnovější modely dosahují takové dokonalosti, že kdysi vyčerpávající žehlení se stává hračkou. Ne jako v dobách, kdy byly žehličky ze železa, vážily tři kilogramy a ženy se při žehlení řádně nadřely.

Už naši předkové cítili potřebu chodit pěkně oblečeni a na vyhlazení svého šatstva si vymysleli zařízení, jehož princip v různých obměnách přetrval dodnes. Historie žehlení sahá až do starého Egypta a Číny. Předpokládá se, že Egypťané používali rozpálené bronzové desky a Číňané v osmém století používali bronzové nádoby s rukojetí, do kterých se dávali žhavé uhlíky s pískem. V Koreji se zase látka položila na rovnou desku připomínající maličký stoleček a ženy, sedící turecky, třásly po látce dvěma hůlkami.

Nedělá saze a nezapáchá
V 15. století se v Evropě žehlilo železem s držadlem, které se nahřálo nad kamny a udrželo si několik minut teplotu, při které se jím dalo žehlit. Když žehlička vychladla, bylo ji opět třeba nahřát. Později vznikly praktičtější žehličky s různými žhavými vložkami a nemusela se nahřívat celá žehlička. Žehlička nabyla tvaru chodidla s trojúhelníkovou špičkou a na druhé straně měla plochý okraj. Do jejího dutého těla se vkládala rozpálená železná vložka a žehlilo se jí přes mokrou látku, aby se oděv či prádlo nepoškodily. Vložkové žehličky různých typů a tvarů byly rozšířeny po celé Evropě a na území bývalého Rakousko-Uherska se vyráběly většinou z mosazi.

Ján Hudák z Prešova sbírá žehličky už více než deset let,
vlastní vzácné kusy z 18. iz 19. století

Na líh i uhlí
Později se objevily žehličky, které fungovaly na líh. „Patentní lihová žehlička Brillant a Ideal patří mezi nejlepší žehličky světa, nedělá saze a nezapáchá a jest způsobilá pro všechny druhy prádla,“ hlásal reklamní slogan z roku 1895. Líhové žehličky bývaly špičaté, navrchu oblé a měly rukojeť, která byla nejčastěji části a šla dopředu až nad špičku, aby žehlička mohla při žehlení některých částí prádla tlakem působit vhodně na špičku.

Některé typy starodávných žehliček bývaly bohatě zdobené – měly ozdobné rukojeti a uzávěry. Masivní žehličky se zpočátku kovaly z jednoho kusu železa, ale koncem 18. století je už odlévaly. Byly dva druhy. Těžké, sedmi až osmikilogramové, které používali spíše pánští krejčí, a lehčí, určené k žehlení prádla. Oba druhy se zahřívaly na speciálních kamnech, kde se najednou mohlo zahřívat více žehliček.

Ve druhé třetině 18. století v Evropě zdomácněly žehličky na uhlí, které se hojně používaly ještě iv minulém století. Nejprve byly železné, později je odlévaly z mosazi, a dokonce iz mědi. Tyto žehličky sice dobře držely teplotu, jejich nevýhodou však bylo, že při spalování uhlí vznikal popel a kouř se zdraví škodlivými spalinami. Problémy se spalinami měly v 19. století vyřešit tvz. komínové žehličky, ale neúspěšně.

Plynové žehličky se zaváděly do domácností, když se ve městech začalo svítit plynem,
například v Bratislavě se před 154 lety zavedlo plynové osvětlení ulic

Plynové žehličky
Když se ve městech již svítilo plynem a plyn se zaváděl i do domácností, začaly se vyrábět sporáky s plynovou přípojkou na žehličku. Plynové žehličky se vyhřívaly plynem ak tomuto účelu byly nad žehlícím stolem dvě trouby – vzduchová a plynová, spojené hadicemi se žehličkami, nebo se vyhřívaly jen občas na plynových topidlech. Plyn a produkty hoření však nepůsobily dobře na zdraví žehlících.

Žehlilo se také pomocí žehlících strojů, za studena a pomocí mangle. Žehlící stroje se skládaly buď ze stolu, nebo žlábku, nad kterým se pohyboval vyhřátý válec, nebo se prádlo dávalo mezi válce, jejichž rychlost byla rozdílná. Tento způsob se využíval v továrnách a ve strojních čistírnách, hodil se jen na jisté typy prádla, jako límce a manžety. Prádlo se před žehlením muselo vždy navlhčit a žehličky a žehlicí válce musely mít teplotu přiměřenou tloušťce látky a stupni navlhčení, jinak by se prádlo lehce spálilo.

Žehlící ženy inspirovaly i francouzského malíře Edgara Degase.
Jeho obraz Les repasseuses z roku 1884 visí v pařížském Musée d’Orsay.
V těch dobách bylo žehlení pořádná dřina.

Elektřina a termostat
V roce 1882 Američan H. Seely vynalezl první elektrickou žehličku a kolem roku 1901 si elektřina našla cestu do domácností. Žehličky, které využívaly elektrický proud, postupně ztrácely pověst nebezpečných zařízení. V roce 1926 chemická čistírna společnosti Eldec Company v New Yorku vyrobila první napařovací žehličku a v roce 1938 vynalezl Američan E. Schneyer napařovací žehličku s termostatem, čili kontrolním teploměrem, čímž bylo možné volit různé stupně teploty podle charakteru žehleného materiálu. Žehlička ohřívaná elektrickým proudem už nevážila tři kilogramy a poprvé ji předvedli na světové výstavě ve Vídni v roce 1883.


Tip redakce: Vylaďte interiér svého domu k dokonalosti.


Další články autora
- Reklama -PR článek

Nejnovější články